A tak nevím, zda jsou větším nebezpečím pro evropskou ekonomiku nesplatitelné dluhy Italů, či Řeků nebo obava trhů ze snížené schopnosti dostát svým závazkům u Deutsche Bank, které neustále klesá rating - naposledy od S&P BBB- a od Fitch BB+.

Je opravdu takovým nebezpečím odchod Itálie, či Řecka z Eurozóny, jak se nám neustále snaží architekti eura namluvit, nebo je větším nebezpečím spíše trvalá hrozba bankrotu od ECB nekrytými eury dotovaných zemí a očekávaný nárůst politického vlivu radikálních populistů?

Politici i ekonomové svým odtržením od reality současného světa i od názorového spektra většiny Evropanů, nemohou dát na tyto otázky rozumnou odpověď. A to je zásadní problém.

Mimochodem: Španělsko se žene do podobného pro Brusel průšvihu jako Itálie, neb parlament nedal důvěru vládě Mariana Rajoye a nově budou vládnout Sanchézovi socialisté a radikálové z Podemos s podporou katalánských separatistů. Takže se Brusel má na co těšit!

Italští "populisté" jistě ví, že Euro nemohou zrušit a tak o to ani neusilují.

Ale nahradit Euro Lirou nebo Liru zavést jako paralelní měnu jim jistě musí připadat přitažlivé, když vidí jak Merkelová se Schaublem zametli s Řeckem. Tomu se Řekové nedokázali ubránit právě proto, že si včas nepřipravili Drachmu.

Předvídáním krize nemůže nikdo udělat chybu. Z roku 2008 se vlády nijak nepoučily a v bankovním a finančním sektoru nezavedly žádná opatření, která by opakování zabránila.

Lidé nechápou dobrodiní škrtů, lidé by chtěli mít nějakou jistotu (a nechápou, že tu můžou mít jen bankéři, kteří když přivedou nějakou banku ke krachu, odcházejí milionovými bonusy), lidé by chtěli aby spravedlnost platila pro všechny a ne jen pro ty, kteří si ji zaplatí, lidé si přejí zastavit invazi agresivních afroislámských primitivů, kteří jsou ekonomicky zcela nepoužitelní a tak dál.

A tak je pro politiky nejlepší lidem vůbec nenaslouchat.

Kdo jejich přáním ale naslouchá má smůlu, v tu ránu je nazván populistou...

Situaci jste popsal celkem dobře. Mohl jste však pokračovat dále. Pokud krachnou italské banky, tak krachnou také německé i jiné banky. Itálie, vzato v potaz (především jiho-) italskou mentalitu, své dluhy nikdy nesplatí a ani splatit nemůže. Takže je nezbytný bankrot státu anebo velkorysé odpuštění dluhů. Vy píšete, že kdo to říká je populista. To však není pravda. Ti, co to říkají, říkají jen to, co je nevyhnutelné.

Německo své klíčové banky asi krachnout nenechá. Tj. je podpoří, V každém případě (tj. v obou případech) většinu dluhů zaplatí němečtí daňoví poplatníci a daňoví poplatníci jiných zemí eurozóny.

Šéfem ECB je Ital Draghi, dříve zaměstnaný a vychovaný "vrahy z Wall streetu". ECB stále tiskne, pokud se nemýlím, 60 miliard eur měsíčně plus peníze na prodlužování půjček. Za tyto peníze ECB a banky států eurozóny skupují dluhopisy států a podporují banky, aby stimulovaly investice. Banky však peníze raději drží a bojí se je půjčovat podnikům. Tím se skutečné řešení problémů jen oddaluje. O to bude větší deflace a krach, až přijde.

Ničím nekryté fiat měny nezodpovědných států a centrálních bank plus obrovské zadlužení států je nesmírné zlo současnosti. Státy si půjčují peníze a platí z nich obrovské množství zbytečných státních úředníků, přehnané sociální podpory, financují zbrojení atd.

Tímto radši končím, abych se zbytečně moc nerozlobil.

Připadá mi to jako by tento článek napsal některý z probruselských pohlavárů.

Klasika,jak se hlasuje podle nás, tak je vše v nejlepším pořádku, pokud ovšem ne, tak se musí hlasovat znovu a znovu a to tak dlouho než bude po našem.

Takovouto demokracii jsme opravdu chtěli? Člověku je opravdu špatně když vidí kam jsme to dopracovali.

druhou stranou mince), a každá mince má dvě strany i ta ničím nekryté euro, obav z rozpadu uměle vytvořené eurozóny je naděje na lepší časy než je permanentní "obava"