Dluhová bomba a nová daňová reforma v USA

O nové daňové reformě v USA jsem se zmiňoval v jednom z předešlých článků na mém osobním webu, ale toto téma si jistě zaslouží daleko více prostoru. Mnoho lidí má totiž o této změně velmi naivní a zkreslené představy.

Dluhy

Zadluženost je v USA velký problém. Daňové úlevy sice přidají pracujícím Američanům něco málo do rozpočtu, ale korporacím o mnoho více. To není žádnou novinkou. Málo kdo si však uvědomí, jak moc takové úlevy lidem a firmám navýší státní dluh. Nad zadlužeností Spojených států kroutíme hlavou již několik let. Když byl dluh na astronomické hodnotě 10 bilionů dolarů, říkali jsme si, že to snad nemůže být ani možné - pak ale dosáhl 15 bilionů...

Ani to však neodradilo investory od nákupu státních dluhopisů. A nyní je státní dluh o něco málo vyšší než annual HDP - 20.5 bilionů dolarů! A do toho se schvalují další úlevy, které celý deficit nafukují. Ví se o tom, vše je spočítané a v plánu. Zadluženost prostě nikoho netrápí. Jen tato poslední daňová reforma přidává do deficitu dalších 1.5 bilionů dolarů v průběhu příštích deseti let.

O daňové reformě se mluví hodně, ale o poznání méně se mluví o úlevách pro studenty. Zadluženost studentů je také velký problém, o který se vláda Spojených států začala aktivně starat okolo roku 2000. Aby celou situaci předluženým studentům ulehčila, začala nastavením příznivé úrokové míry (4 %). U toho se však vláda nezastavila. Aby zadluženým studentům ulevila ještě více, odpustila jim na nějakou dobu splátky.

Respektive přišla s programem splácení na základě příjmů. Tímto krokem chtěl vláda usnadnit situaci zejména těm studentům, kteří se po promoci rozhodnou pracovat v neziskovém či veřejném sektoru. Vycházelo se zde z prostého předpokladu, že tito lidé si vydělají méně než ti, kteří se rozhodnou pro práci v soukromém sektoru. Realita je však trochu jiná. Ve skutečnosti toho lékaři, právníci i další elitní vysokoškoláci hromadně zneužívali - schválně si ještě navíc brali práce ve veřejném či neziskovém sektoru, které je dostanou do zvýhodněné sorty zadlužených studentů, přestože jejich platy dosahovaly částek běžných pro soukromý sektor.

Z nadšení propadák

Na začátku slavil tento program úspěch a vláda si pochvalovala jeho efektivnost. Poté sice nerada, ale musela začít postupně přiznávat, že se věci nevyvíjejí úplně podle původních plánů. Až najednou přišel úplný obrat a minulý rok se již musela přiznat ztráta ze studentských půjček ve výši 11 miliard dolarů. Nyní je vládní prognóza na příštích deset let o poznání negativnější než na začátku programu - počítá se se ztrátou dalších 30 miliard dolarů. Peníze tečou i dalšími dírami v americké struktuře (FED a jeho programy jsou ideálním příkladem), vraťme se však k daňové reformě. 

Díky nově schváleným daňovým úlevám, za které mohou běžní Američané i korporace děkovat hlavně dvěma pánům od strýčka Sama (Mitch McConellovi a Paul Ryanovi), přistane americkým firmám na konto 1,5 bilionů dolarů v průběhu příštích deseti let. Na co je firmy využijí? Některé své plány již oznámily. Apple, Wallmart i další velké korporace se nechaly slyšet, že použijí velkou část peněz na bonusy. Apple chce podle svých slov také budovat infrastrukturu v USA. Firma BNY Mellon například přislíbila navýšení minimálních mezd.

To zní jako smělé plány, kterým není moc co vytknout. Nesmí se však zapomenout na jeden ohromný dluh, který americké společnosti vůči svým lidem mají. Jedná se o korporátní důchodové fondy. Jen firmy z top 20 potřebují na těchto fondech dorovnat deficit 382 miliard dolarů! Z S&P 500 firem je na tom nejhůře Intel - na penze má pouze 46,59 % z potřebné kapacity. Dorovnat tak potřebuje skoro 2 miliardy dolarů. Intel však toto číslo může s přehledem smazat. Z daňové reformy totiž značně benefituje a ušetří díky ní 1,5 miliardy dolarů ročně. V podobné pozici jsou Delta Airlines. Pokrytí podnikových důchodů zde dosahuje 49,38 %, ale v případě Delty to znamená deficit téměř 10,5 miliard dolarů. Delta Airlines daňová reforma nepomůže tolik jako Intelu, ale situace je pro ně stále zvládnutelná, pokud opravdu peníze v průběhu příštích 10 let do srovnání deficitu půjdou.

Současným i budoucím penzistům by se jistě lépe usínalo, kdyby firmy dostály svým slibům a opravdu využily peníze navíc na snížení těchto dluhů. Jak moc je to pravděpodobné? A co když se tak nestane? O tom ať si udělá obrázek každý sám. :)